Mycelium

Planeta Össe. Svět po tisíce let neměnný... a po tisíce let svázaný s vesmírem. Z Össe pocházejí myceliální technologie i nadsvětelné Lodě, bez kterých by se Země neobešla. Jenže zatímco pozemská civilizace vítězně proniká do vesmíru, Össe jí stojí za zády.

Lucas Hildebrandt viděl i temnou stránku Össe: fanatickou víru a nedotknutelnost Církve; kult vesmírných sil; ocelové sochy Hmyzího boha... a krvavé náboženství, které v jeho jménu vyžaduje lidské oběti. Důvěrně zná ochromující sílu trëighrü, záludnost Pětice posvátných drog, spóry nitrožilních hub. Důvěrně to nenávidí. Přihlíží tomu, jak vliv Össeanů na Zemi vzrůstá; a marně hledá sílu, kterou proti tomu postavit.

Teď se to může změnit.

Aš~šád z Fomalhiwy, člověk nadaný psychotronickými schopnostmi, míří na Zemi. Fomalhiwa je protiváhou Össe; a Lucas dělá, co může, aby zinscenoval Aš~šádův příchod okázale a ve světle reflektorů.

Jenže jak praví össenské přísloví – nejdůležitější věci se odehrají vskrytu.

Invaze. Proměna. Rozhodnutí.

Zde je seznam všech dílů Mycelia:

Celý cyklus Mycelium má také svoje vlastní stránky, kde najdete i ukázky z jednotlivých dílů.

Recenze (zatím na první díl) jsou v přehledu recenzí na těchto stránkách.

Kousky, které se odlomily

Můj dávný poznatek, že romány se množí pučením, se u Mycelia znovu potvrdil. Kolem hlavních linií postupně vybujely vedlejší zápletky, kterým už jsem ale nechtěla dát prostor, protože by děj příliš zatížily a zpomalily. Z některých se proto staly samostatné povídky či novelky:

Jak to celé vzniklo

Össenský veleromán je dvakrát delší než všechny ostatní mé věci dohromady a postupně vykrystalizoval do podoby pětidílné ságy. K výslednému tvaru se ovšem nedospělo zrovna jednoduše. Na začátku se mi sice jevilo, že pět dílů je optimálních, ale v Albatrosu Plus, kde jsem rukopis v roce 2006 nabízela, se z toho zjevili taky a řekli mi rovnou, že takový tlustospis se jaktěživ neprodá a že dramatický oblouk, který se táhne přes tisíc stránek, nikdo nemůže ve zdraví přežít. (Málo bylo Ericsona a Hry o trůny, aby to tlustospisům zjednalo vážnost!) V dalších letech jsem to tudíž celé přepisovala a) aby to mělo dva díly; b) aby to mělo tři díly; c) aby to mělo sice šest dílů, ale KRATŠÍCH; d) aby to nemělo žádný díl; e) aby z toho zmizely žánrové prvky a dalo se to vydat jako společenský román; f) aby se žánrové prvky zdůraznily a dalo se to vydat jako čistokrevná dobrodružná sci-fi. Hranice jednotlivých dílů se posouvaly tam a zase zpátky. Celé dějové linie mizely a zase se objevovaly. Postavy zrovna tak. Každá další úprava mi trvala zhruba rok a vedla k tomu, že text byl zase o něco DELŠÍ a líbil se mi MÍŇ. Ale zdaleka nejvíc bylo té úmorné a dokonale neviditelné 'organizační' práce v pozadí: takové, kdy člověk přesouvá scény a v duchu provádí dramaturgii, režii a střih, a pak se s olejničkou v ruce snaží, aby se všechna kolečka správně točila a zapadla, kam mají, nic se neprozradilo předčasně a nic příliš pozdě, a všechno to na sebe navazovalo a patřičně gradovalo. Snažit se přeskládat hotovou knihu JINAK, to je čiré šílenství; autor z toho málem zešediví, závity se mu vaří v mozku, přičemž na monitoru nepřibude ani písmenko; a všichni kolem si svorně klepou na čelo a nechápou, co na té knize proboha kdo může smolit tolik let. K tomu můžu jenom podotknout, že text byl v zásadě napsaný už v roce 2005. Pak už jsem to jenom přeskládávala podle neustále se měnícího zadání (v závislosti na tom, jak se zrovna vyvíjela ekonomická krize, situace na knižním trhu a dost možná i vliv různých frakcí s různou mírou afinity ke sci-fi tlustošpalkům v Albatrosu). Na klíčových scénách jsem prakticky nic neměnila, akorát jsem je stěhovala sem tam a doplňovala o různé vedlejší. Měla jsem je na kartičkách a budovala strukturu na koberci v obýváku. Nadávala. Vyla zoufalstvím. No a nakonec... nakonec jsme se na podzim 2010 s Albatrosem rozešli.

Po tomto extempore jsem se vrátila se k původní koncepci pěti dílů a stavu před šesti lety. Některé albatrosí úpravy jsem zachovala a dotáhla do konce, jiné zavrhla. Znovu jsem do rukopisu vetkla mystické části, které jsem předtím musela vyházet - takže se mi už zase líbí. Přestala jsem se užírat kvůli nadměrečné délce a linie, které si to zasloužily, pořádně rozvinula - věřím, že ku prospěchu věci. A odnesla si poučení - UŽ NIKDY NIC NEPŘEKOPÁVAT. Každý, kdo někdy stavěl dům, ví moc dobře, že rekonstrukce je mnohem obtížnější a dražší, než když se staví na zelené louce. O textu to platí taky. Tím neříkám, že autor by neměl opravit nějaké jasně definované pasáže, ve kterých cosi (taky jasně definovaného) nefunguje. Ale když se zdá, že bude potřeba změnit celou koncepci, je lepší to hodit z okna celé a začít něco nového, co by se rovnou naplánovalo tak, aby to zadání vyhovělo.

Nu - a nebo se uchýlit jinam. Össenský veleromán pomalu difundoval mezi mé scifistické přátele, postupně získával doporučení od renomovaných lidí z oboru (jako je třeba Viktor Janiš a Richard Podaný), a to nakonec vedlo k tomu, že ho vylovili v Argu a vzali si ho na palubu. První díl vyjde v dubnu 2013 na knižní veletrh.

comments powered by Disqus