Lunapark Luna
Ukázka z povídky
O podlaží níž a patnáct kilometrů dál přemýšlel Giles Hildebrandt o konci světa.
Spencerovo soukromé apartmá poskytovalo na podobné úvahy dostatečný klid - a on jakožto docent extraterrestriální antropologie k nim měl i vhodná teoretická východiska a pojmový aparát. Představoval si způsoby a možnosti nenápadné sabotáže: počátky chaosu, který se šíří v dokonalém systému umělého habitatu, vytvořeného za pomoci nedostižné, ale zároveň taky ne zrovna prověřené gerdánské technologie. Úvahy zapíjel značkovou Yauco Selecto z plantáží na Portoriku. Nad takové podružnosti jako kvalita kávy byl většinou povznesený, ale na druhou stranu to mělo něco do sebe, zase jednou se napít něčeho slušnějšího. Tahle káva chutnala docela jinak než ta instantní, kterou si vaříval na katedře.
"Co takhle skotskou?" prohodil Will Spencer, aniž zvedl oči od displeje svého netlogu. "Talisker? To byla vždycky tvoje oblíbená, Gi."
"Neutrácej zbytečně," řekl Giles suše. "Já whisky nepiju. Teď už je stejně všechna mladší než já."
Will vyprskl smíchy. "Tomu říkám zásadovej postoj! Třicetiletá single malt mu není dost nóbl! Ještě že tě nepotřebuju zkorumpovat, docente. To by teprv lezlo do peněz!" Zaklapnul netlog a konečně se na něj podíval. V jeho medově zlatých očích to zajiskřilo pobavením. "Vy chudý vědci jste holt černý svědomí nás magnátů."
"Aspoň z toho máme morální převahu a občas zadarmo oběd, když natrefíme na mecenáše," prohlásil Giles. Taky se usmál. "Ty ústřice nakonec docela ušly, Wille. Už jsem měl i horší věci... v kantýně."
"Jo jo, přetáhl jsem šéfkuchaře z hotelu Elysées Régencia," broukl Will. "Když si mu řekneš po francouzsku, dá ti zbytky do pytlíku s sebou."
"To já rád, je vous remercie, Monsieur. Mám v garsonce mikrovlnku."
Will Spencer obrátil oči v sloup.
"A kečup," dopověděl Giles škodolibě.
"Kečup! A s tímhle člověkem musím sedět u stolu!" zaúpěl Will. "O co já se tady vůbec snažím?!" S výrazem absolutního znechucení se zabořil do rudě polstrováného křesla. "Hlavně neříkej před mým sommelierem, že si leješ do vína colu, Gi. Zkazil bys mi pověst tak strašně, že už bych to nikdy ničím nevyžehlil."
"Vidím, že z něj máš respekt," mínil Giles. "Z toho svého sommeliera." Melancholicky se usmál. Nebyla pravda, že si míchá víno s colou vždycky. Vlastně to udělal akorát jednou, na rodinných vinicích v Rasteau s lahví výtečného Châteauneuf-du-Pape, a už to bylo pěkných pár let; ale když už se k tomu tehdy nachomýtl mizera tak škodolibý jako Will, který tam byl zrovna za ním v maison de maître na prázdninách, bylo celkem jasné, že mu to bude připomínat nadosmrti. "A povím ti, o co se snažíš, Williame," navázal. "Přestože to byla řečnická otázka. Snažíš se sponzorovat vědu. Vylepšit si karmu. A dovědět se něco o Gerdáncích."
Will Spencer si založil ruce na hrudi a skepticky se na něj zadíval. Když chtěl, vždycky dokázal vypadat povzneseně a přezíravě; ten výraz dobře seděl jeho souměrnému, opálenému obličeji, se kterým skvěle kontrastovaly nakrátko ostříhané světlé vlasy. 'Image mořského vlka', říkal tomu Giles posměšně; ovšem právě tohle se teď nosilo, to se nejvíc cenilo, tahle vyprojektovaná nonšalance a přepečlivě plánovaná přirozenost a umělý přírodní vzhled, stejně jako kalhoty z hydroponických kokosových vláken a ležérní tuniky z pískově šedého lnu. Will tohle všechno měl. Chodil kvůli tomu do solária, do posilovny a ke krejčímu.
Vždycky se držel nejnovější módy – se stejnou důsledností, s jakou na ni Giles kašlal. Vždycky se držel na povrchu.
Ale byla to otázka osobních preferencí, nikoliv inteligence.
"Vůbec nemám pocit, že chci o Gerdáncích vědět cokoliv dalšího," prohlásil. "Zajímá mě jenom jeden druh jejich historie: ta kreditní. Moc dobře si pamatuju, že jsi mi vykládal něco o nějakém posunu kulturních vzorců a dynamice skrytýho pocitu viny a o tom jejich... jak se jenom... hm, prostě o tý legendě o lidožravém pavoukovi v sarkofágu-"
"O Ho'krinovi," upřesnil Giles. "Ve stázovém poli."
"Jenže čím víc s Gerdánci jednám, tím víc se utvrzuju v názoru, že tyhle věci vůbec nehrajou roli," dopověděl Will. "Samozřejmě, že mají vlastní dějiny a nějaký to umění. Mají náboženství, který postupně opustili, takže z něj zbyl jenom folklór. A mají rituály, který se už z větší části přežily - stejně jako u nás svátost manželská. Co na tom sejde? Já jim to neberu, a oni mně to nevnucujou. To je přece ideální stav." Ušklíbl se. "Chápou, co znamená pojem smlouva, peníze, dodací podmínky, licence a platba," vypočítával. "Co po nich člověk může chtít víc?"
"A chápeš ty, co pro ně znamená třeba pojem vlastenecká volba nebo ideová záruka?" opáčil Giles. "Nebo povinnost vzájemnosti?"
"To je možná špatnej překlad z gerdánštiny, ne?" zazubil se Will.
Giles zavrtěl hlavou. "Tohle není legrace, Wille," řekl stroze. "Všechno, co jsi vyjmenoval, je jenom vnější podobnost. Uznávám, že Gerdánci mají z velké části stejné hodnoty jako my, stejné pojetí státu a práva, stejné instituce... jenže..."
"Hlavně finanční instituce," přerušil ho Will se smíchem. "Víš, že od dubna se na Terra jedničce začne obchodovat s akciemi Nöt Aleas? To je největší gerdánská banka. Jestli máš nějaký volný peníze, jdi do toho, tohle je tutovka. Ale musí se to chytit hned v první vlně, než se rozhoupou všechny ty konzervativní důchodový fondy. Spousta křiklounů se v Medianetu rozčiluje, že se rozprodává majetek lidstva a kdesi cosi, a tyhle nálady parádně srazí cenu. Píšou se petice, aby to vláda zakázala. Jenže Aleas se do Sluneční dostane, to je úplně jasný. Ta si z fleku může koupit celej Senát i s uklízečkou a vrátným! A pak ty akcie vyletěj šíleně nahoru." Naklonil se k němu a ztišil hlas. "Můj soukromej odhad je tři sta procent čistýho zhodnocení, Gi. A to bude jenom začátek. Když člověk nevyměkne a bude to držet aspoň rok, než se přidaj další vlivy, vyjede to ještě víc."
"Zrovna nemám volné peníze."
Will se zarazil. Pomalu se zase opřel. "No tak to potom aspoň neproděláš, kdyby to náhodou nevyšlo," prohlásil filozoficky a zazubil se. "Místo aby ses obtěžoval sledováním indexů na pitomý burze, můžeš se živit překládáním pro Spencery. Něco mi říká, že Paula už tenhle flek podruhý nevezme."
"Já jsem výhodnější než Paula. Jsem ochotný pracovat za byt a stravu; a ještě ušetříš za kožich," řekl Giles chladně. Věděl přesně, jak to bylo s tlumočnicí, která Willa doprovázela při předchozích jednáních. Paula byla lingvistka z jeho vlastní katedry, energická a příliš hezká, než aby kdokoliv čekal, že se doopravdy hodlá nadosmrti zahrabat na univerzitě. A předsudky se potvrdily. Úplně stačilo, aby neopatrně vstoupila do kabinetu extraterrestriálních studií, zrovna když tam seděl Will a probíral s Gilesem otázku gerdánské mentality a jazyka. Gilesovi nezbylo než ty dva seznámit – a za odměnu mu bylo dopřáno z bezprostřední blízkosti sledovat celé tragikomické drama, které následovalo: všechny ty otřepané triky, které Will na Paulu vybalil, a prudký úbytek inteligence a soudnosti, který jí tím způsobil. Záblesk zlaté kreditky nechráněným obětem ugriluje mozek. Paula dala obratem výpověď a stala se milenkou na plný úvazek a tlumočnicí na smlouvu o dílo. Giles se jí to pokusil rozmluvit, a vysloužil si tím chladně pohrdavou přednášku o smyslu života a zkrachovalých knihomolech, kteří se nikdy na nic pořádného nezmůžou. Paula vymetala butiky, tlumočila při jednáních a při tom si užívala kávy z Portorika a zjevně i dalších pěkných projevů šéfovy přízně. Jenže určitá zbytková inteligence jí pravděpodobně zůstala, protože nakonec si přece jenom domyslela, že není jedinou krasavicí, která se kdy povalovala po Willově posteli, dle jeho vkusu vybavená norkovým kožichem na nahém těle a jehlovými podpatky, a že Will nejen míval, nýbrž pořád ještě má podobných přítelkyň víc. Udělala scénu – a Will se jí vysmál. Soukromý život a profesní kariéra by spolu teoreticky neměly souviset, ale nadále už jaksi nebyla ochotná překládat mu gerdánské smlouvy.
Když zkroušeně přišla za Gilesem, vystřízlivělá a zbavená vedlejšího příjmu, vzal ji na katedru zpátky. Nedal najevo ledové opovržení, které k ní v hloubi duše cítil – natožpak vztek, který měl v první chvíli na Willa. Koneckonců, Paule zůstal pěkný kožich a hromádka zlata, což si jistě zasloužila; a on naštěstí nebyl její bratr a nevlastnil kord, aby musel svého kamaráda z dětství proklít a proklát. Byl jenom zkrachovalý knihomol, který se nikdy na nic nezmůže. Čili - nepříliš mstivý.
Pomyšlení, že nerozumí ženám, ho nepálilo. Mnohem víc stál o to, aby porozuměl Gerdáncům.
"Zkus se na to podívat nezaujatě, Wille," ozval se znovu. "Zkus se do nich vcítit. Pro všechno, co dělají, mohou mít úplně jiné důvody, než se nám z pozemského úhlu pohledu jeví." Zaváhal. Chtěl to vysvětlit líp, ale najednou nedokázal pokračovat. Kdepak; Will zase nerozumí jemu; ani v nejmenším! Viděl mu to na očích.
"Ty to s tou vstřícností přeháníš, Gi," prohlásil Will rázně. "To je pořád samý porozumění a respekt a poznávejme a vciťujme se. Věčně spousta ohledů, a hlavně se nedotknout těch jejich křehkejch dušiček. Já ti něco povím. Gerdánci jsou parádní svině. Motivaci mají úplně jednoduchou: vytřískat co nejvíc. Nad tím kontraktem jsme seděli dva měsíce, fakt, beze srandy! Přešvihnutý ceny. Úmorný handrkování o každou položku! Pořád se tam snažili propašovat nějaký vícepráce. Když jsme se o půlnoci konečně na něčem dohodli, úplně vyřízený, ráno zase přišli, že to chtějí jinak, a jelo se nanovo. Po šesti týdnech toho parádního vymejvání mozku jsem jim málem podepsal cokoliv, jen aby už mi dali pokoj! Kdybych neměl za zadkem tři zatraceně dobrý právníky a patnáct techniků, kteří to pořád dokola kontrolovali, představitel inteligentní mimozemský rasy by mě obral jak kuřecí křidýlko."
"Ale jednáš s ním znovu."
"Protože chci ty zatracený satelity!" Will zavrtěl hlavou. "Ewen Group má spoustu geniálních patentů. A starej Saipík mi to taky chce prodat, to si nemysli, že ne. Já samozřejmě můžu praštit do stolu a říct, že si na Gerdě najdu jinýho dodavatele, stejně jako Ewen může poslat do háje mě; jenže když už jsme jeden projekt společně realizovali a s dodržováním smlouvy nebyly problémy, pro obě strany je to určitá záruka. Když si najdeš novou firmu, vždycky riskuješ, že nesplní závazky – buď z vychytralosti, nebo z idiocie."
"To je jasné." Giles si unaveně promnul zátylek. "Sám nevím, o co se tady vlastně pokouším, Wille," připustil. "Možná je to všechno v naprostém pořádku. Jenže kulturní analýza mi nevychází. Prostě nevychází. A to není jen tak nějaký můj dojem. Civilizační dynamika má přesně dané parametry. Můžeš se ošklíbat nad tím, že je to měkká věda, ale za tímhle jsou exaktní čísla, a ta fungujou. Tak jako ty přesně víš, že akcie Aleasu půjdou nahoru, já zase vím, že v gerdánské civilizaci je přítomná určitá síla, kterou nevidíme a kterou zatím nedokážeme identifikovat, ale která chování Gerdánců zásadním způsobem ovlivňuje. Při každém svém rozhodnutí berou v úvahu nějaká další kritéria, o kterých my nic nevíme. Prosím; nemusí se to projevit pokaždé. Občas – a zřejmě dokonce většinou - převládnou zájmy, které jsou z našeho pozemského pohledu srozumitelné, a pak je výsledek přesně takový, jaký bychom logicky předpokládali. Jenže v kterémkoliv okamžiku může tahle neznámá motivace vstoupit do hry, a oni se pak začnou chovat úplně jinak. Nepředvídatelně. Když budeme spoléhat na pozemskou logiku, zaskočí nás to. Dokud tuhle hypotetickou sílu nebudeme mít přesně zmapovanou, jejich záměry vůbec nemůžeme odhadnout."
Will Spencer mlčel. "Kdybych tě neznal tolik let, Gi," ozval se pak, "tak ti v tuhle chvíli řeknu, že příšerně žvaníš. Tohle bych přesně čekal od nějakýho šarlatána, kterej se ze mě pokouší vyrazit sponzorskej dar na ničím nepodloženej výzkum."
"Můžu ti ukázat výpočty, Wille." Giles se uchechtl. "A dát ti čestné slovo, že nechci tvoje peníze."
"Co bys taky ty dělal s mejma penězma, že jo, když ani nepiješ skotskou," zavrčel Will a zase otevřel netlog. Díval se na displej každou chvíli; chodily mu tři zprávy za minutu, většinou z burzy a většinou je ignoroval; ale teď zřejmě na nějakou čekal. "No prosím. Máme je tady," prohlásil náhle a vstal.
"Gerdánce?"
"Jistě. Vylízej hrnek, Gi, protože takhle dobrý kafe hned tak nedostaneš, posbírej si všechny ty svý teze a parametry a pojď. Zajdem se na ně podívat. Ať máš nějaký tvrdý data."
"Říkal jsi, že Gerdáncům se hodláš věnovat až zítra. Že dneska na ně nemáš čas."
"Já mám čas přesně na to, na co ho chci mít." Will vrazil ruce do kapes a posměšně si ho měřil. "Čas - to je to nejlepší, co se dá za prachy koupit, Gi. Kdepak ústřice, kdepak pití! Opravdovej luxus, to je svoboda a čas."